Na Ukrajině jsem byl za poslední dva roky už několikrát. A ať už to byla hned má první cesta na konci dubna 2022, nebo pak ty další, včetně teď té poslední minulý týden, vždy po několika setkáních s různými lidmi odjíždím s pocitem, jak naivní Západ byl a co všechno je opravdu v sázce.
To si ale stále mnoho lidí nechce připustit a z toho pak pramení neochota pojmenovat věci pravými jmény. Bestie pohrdající vším se nezastaví ani sankcemi, domluvou či výzvami po míru, ale zbraněmi a odhodlaností je použít, což na rozdíl od zbytku Evropy Ukrajina má. Plané výzvy k míru bez jasné a funkční garance bezpečnosti a územní celistvosti Ukrajiny jsou v současné době opravdu jen plané.
Ukrajina momentálně nutně potřebuje další dodávky zbraní a munice, bez kterých se žádná válka vyhrát prostě nedá. Argument, že zbraně zabíjejí, a proto je nesmíme Ukrajině posílat, je snad nejhloupější argument této doby. Neposílání zbraní oběti totiž zabíjí úplně stejně, protože oběť se nemá čím bránit. Pokud trenér řekne, že se má hrát na remízu, většinou jeho tým nevyhraje. Západ se nesmí bát dát Ukrajině takové zbraně, které zasáhnou vojenské cíle v Rusku. Jednak je to naprosto v souladu s mezinárodním právem, ale hlavně je zřejmé, že ze zabezpečené obrany je gól možný jen pomocí rychlých breaků.
Stejně jako před více než 80 lety i dnes Evropa žádá USA, aby ji v této situaci pomohla, protože sama na to nestačí. Chybí odvaha a odhodlanost Evropy jako celku a do toho se zcela nezakrytě ozývají hlasy Putinovy páté kolony z Bratislavy a Budapešti.
My teď hlavně musíme dát Ukrajině nástroje a oni práci dokončí. Pokud to neuděláme, budeme v budoucnu v učebnicích dějepisu skutečně za naprosté blázny. Ještě navíc za to zaplatíme několikrát víc, než je cena toho, co teď hned Ukrajina potřebuje. Ještě hůře by na nás nejspíš pohlíželi, pokud by bylo v následujícím odstavci napsáno, že HDP Západu bylo v této době více než dvacetkrát větší než agresora.